XCIII\.     

Rudolt po boju do Čech pojide,

ale markrabie bramburský přijide,

chtě za královicě s ním boj vzieti.

Vzvěděv to Rudolt, počě za sě jeti.

Bramburský markrabie v zemiu sě uváza,

svého rodicě, Vaňka královice, do Sas nésti káza,

Závišě Vítkovic královu poje

a jmě proti Němcóm prospěšné boje.

Měščěné na města mnoho Němcóv pustiechu,

s nimiž měščěné zemanóm mnoho zlého učinichu.

Zpleniece je, i sežžiechu,

zejmúce je, z nich dušiu vypudiechu.

Sami páni jechu sě vaditi,

to počě zemi najviece škoditi.

Opěť sě jechu mířiti,

na Němce jiezdy činiti.

Časté boje s Němci jmieváchu

a mnoho jich na Němcích obdržěváchu.

Pan Ctibor z Lipnicě okolo Prahy,

Jaroslav Jablonský okolo své drahy.

V Albrechticích Mutyně Skuhrovský,

u Hořimivsi Mutyně Vřěščovský,

Tas Wissemburský, Beltrám s trúbú Zebinský,

pan Hynek, slovutný rytieř, vojensky

ciuzozemcě podstúpichu,

tu jich mnoho velmi zbichu.

Pan Hynek z Dubé také rány dáváše,

ot jeho rázóv jako hrom hřímáše.

Mlatem německé helmy kováše,

z nichž světlý oheň prcháše.

Bez přěstánie vzdy křičieše:

„Vrtněte sě na ně, hrdiny, spěše!“

Jeho hrdinstvem Čechy vychozováchu,

jemu všiu chválu vzdáváchu.

Kdež sě Čechy s Němci potkáchu,

mezi sobú Němci vztázáchu:

„Vidíte-li z Dubé pana Hynka?

Proti jeho ranám jsú naši helmové jako dýnka.“

Jakž jej brzo vzvěděchu,

tak sě na běh otdadiechu.

Tak sě jeho Němci bojiechu,

až jej Dětřichem Berúnským zoviechu.

Pro to sě Němcóm české baby smějiechu;

neb kdežkoli je uzřiechu,

Hynkem Dubským je strašiechu.

Neb dřieve Čechy túhu jmiechu,

že je Němci právě zahladiti chtiechu.

Když vládyky do města přijediechu,

koblúk k nim přivrhúce, hlavy jim setniechu.

To sě ot měšcan vládykám dálo,

mé oko to často vídalo.

Tehdy kněz Jan, šlechetný biskup, snide,

po něm Dobeš na biskupí stolec vznide.