XXXV\.       

Kochan, zbyv tu hodinu,

obrátí na knězě všiu vinu,

řka: „On jesť zradil bratrcě i otcě svého;

ot nás věrných dóstojen jesť všěho zlého.“

I naleze on tu radu,

by činili mezi kniežaty svádu,

řka: „Budú ny za liudi jmieti;

našě kniežata ač budú kdy chtieti,

nemoci nem budú nic zdieti.“

Kněz Mezka doby pražského hrada,

i všie země kromě Vyšehrada.

V tu válku Kochan s pokojem sědieše,

ale svým na škodu Mezcě tajně radieše.

Vecě Kochan Mezcě, kněziu polskému:

„Chceš-li ty kněžstviu českému,

musíš prvé Oldřicovi hlavu stieti;

tož teprv v Čechách budeš pokoj jmieti.

Ješče někteří k němu čáku jmajú;

proto-ť o tobě netbajú.

Ale když jeho nebude,

v tobě všěcka našě naděje bude.“

Když Kochan Mezcě to da věděti,

Mezka po poslu káza Oldřichovi hlavu stieti.

Když Oldřich vzvědě, že mu chtie zajtra hlavu stieti,

nevěda, co sobě zdieti,

je sě svatého Jana Křstitele prositi,

by jej, jako bratra, ráčil zprostiti.

Svatý Jan inhed Oldřicha v Oldřiši postaví,

kněz Oldřich na tom miestě kostel jemu ustavi.

Kdož-ti jesť v Oldřiši býval,

ten jesť kostel svatého Jana, ale pustý, vídal.