C\.     

Pak učinichu králem Jindřicha, knězě korutanského,

člověka velmi dobrého,

k tej věci ovšem sprostného.

Ten za sobú královnu jmieše,

tomu král Václav, na vojnu jeda, zemiu poručil bieše.

Ten kněz o jiniem prácě nejmieše,

jedno že rád, boží muž, syt býti chtieše.

Tehdy říšský král na česku sě zemiu složi,

přijed do Čech, silně sě přěd Horú položi.

Ale když na cestě byl, pan Plichta z Žirotína,

ten jmenovaný hrdina,

mnoho škody učini v koních i liudech Říšskému;

tiem česť velikú učini rodu svému.

Tehdy pan Jindřich Lipský

a pan Beneš Wartnberský

přátely své s liudmi sebrasta,

proti Říšskému na Hory sě brasta.

Tu úsilé mnoho podjesta,

i přěd Horníky bezpečna nebiesta.

Mnoho j’mu škody učinista,

Hory a Kolína mociú obránista.

Tolik škody ot niú jmieše,

až juž z země jeti chtieše.

Z měst Němci, když jich zlé znamenachu,

na svá města jich pozvachu.

Hradčěné ti všě zlé zemi počěchu,

Mýcené, Chrudiměné, Bydžovené, Poličené dokonachu.

Ti Šváby na svá města pustichu,

mnoho zlého zemi učinichu.

Ti na Čechy navodiechu,

Čechy kupujúc mučiechu.

Čechóvé na rozličných cestách Šváby pobichu

a mnoho jich v Čechách zbichu.

O českém boji s Šváby.

Sta sě, že sě Švábi na Chrudimi sebrachu,

a do Mýta jdúce, mnoho vsí vzebrachu.

Někteří Čechové Šváby ostřěhú,

řkúc: „Vězte, že-ť vás Čechové střěhú.“

Švábi jechu sě chlubiti,

že každý chce desěť Čechóv podstúpiti.

Mezi Turovem a Opočnem Čechy sě s Šváby snidú.

Čechóvé s nimi v tvrdý boj vnidú.

Nebo málo Čechóv proti mnohu Švábóv jdieše,

a mezi Šváby devět‘ hrabí bývalých bieše.

Však Čechóvé ctně Šváby pobichu

a mezi sobú všě koně zbichu.

Ctibor z Uherska ten tu mezi najlepšími bieše,

a ten mnoho vězňóv dobrých domóv vedieše.