LXXX\.
LXXX\.
Léta ot narozenie syna božieho
po tisíciu po dvú stú po dvú dcátú sedmého
predikateři do Prahy přídú
a k svatému Klimentu do Pořiečan vnidú.
Tehdy u svatého Klimenta u mosta přízednicě bieše,
ta sobě pravé jmě Trubka jmieše.
Ta je sě mluviti,
že svatý Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti.
Proto predikateřie z Pořiečie vynidú
a k svatému Klimentu k mostu přijidú.
Lipolt, rakúský vévoda,
ten veliký svoboda,
krále českého zbádá
a uváza sě až do znojemského hrada.
By krále leň na vojnu vstáti
i je sě k němu poslóv sláti.
Vévoda, uzřev, že sě král nechce brániti,
i je sě všie Moravy pleniti.
Král vždy k němu počě posly sláti,
a vévoda počě jemu sliuby sliubovati.
I je sě Moravy hubiti,
však Čechóv nemože na vojnu vzbuditi.
Tehdá vévoda je sě mluviti:
„Donadž jsem živ, musí mi Čechóv žěl býti,
že v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenichu
a své dobré jmě tak brzo ztratichu.“