LXXX\.     

Léta ot narozenie syna božieho

po tisíciu po dvú stú po dvú dcátú sedmého

predikateři do Prahy přídú

a k svatému Klimentu do Pořiečan vnidú.

Tehdy u svatého Klimenta u mosta přízednicě bieše,

ta sobě pravé jmě Trubka jmieše.

Ta je sě mluviti,

že svatý Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti.

Proto predikateřie z Pořiečie vynidú

a k svatému Klimentu k mostu přijidú.

Lipolt, rakúský vévoda,

ten veliký svoboda,

krále českého zbádá

a uváza sě až do znojemského hrada.

By krále leň na vojnu vstáti

i je sě k němu poslóv sláti.

Vévoda, uzřev, že sě král nechce brániti,

i je sě všie Moravy pleniti.

Král vždy k němu počě posly sláti,

a vévoda počě jemu sliuby sliubovati.

I je sě Moravy hubiti,

však Čechóv nemože na vojnu vzbuditi.

Tehdá vévoda je sě mluviti:

„Donadž jsem živ, musí mi Čechóv žěl býti,

že v krátkých dnech ty hrdiny sě oblenichu

a své dobré jmě tak brzo ztratichu.“