LXI\.
LXI\.
Ciesař nový do Říma chtieše jeti,
chtě posledniu korunu přijieti,
káza s sobú jeti kněziu českému;
kněz sebe-miesto káza synovciu svému.
Tomu Bračislav jmě bieše,
ten s sobú tři sta vybraných ščítóv jmějieše.
Že chce dobrým býti, strýc Bořivoj sě jeho ruči,
mediolanské měšěany synovciu poruči,
aby jim pro jeho nemilostivé drženie
učinil některé otplacenie.
Bračislav, když v Římě bieše,
po svatých rád chodieše.
Vzvědě, že papež z Mediolána rodem bieše
a tehdy lepšie mediolanské měščany u sebe jmieše.
Ciesař s papežem počěsta sě hněvati,
papež nerodí ciesařě koronovati.
Bračislav tú válkú počě vesel býti,
a je sě papežových přátel bíti.
Tu sě je svého strýce mstíti,
a’ž chtieše i papeže zabiti.
Papež k svatému Petru v kostel uteče,
kněz Bračislav po něm poteče,
i káza kostel vybiti
a v něm všě Vlachy zbiti.
Kováňský pán ten kostel vybi,
a ten prvý v kostele liudi vzbi.
Vlachy bez rozpači tepiechu,
až potoci krvaví tečiechu.
Tu Čechy papežě jechu,
z kostela veliké klenoty vzěchu.
Viece by byli paměti ostavili,
by byli sě krvavým dščem nevzhrozili.
I musi papež ciesařě světití
a Čechy kletvy zbaviti i rozhřěšiti.
Tehdy Ďaněl biskup snide,
a Heřman na jeho stolec vznide.