LXI\.     

Ciesař nový do Říma chtieše jeti,

chtě posledniu korunu přijieti,

káza s sobú jeti kněziu českému;

kněz sebe-miesto káza synovciu svému.

Tomu Bračislav jmě bieše,

ten s sobú tři sta vybraných ščítóv jmějieše.

Že chce dobrým býti, strýc Bořivoj sě jeho ruči,

mediolanské měšěany synovciu poruči,

aby jim pro jeho nemilostivé drženie

učinil některé otplacenie.

Bračislav, když v Římě bieše,

po svatých rád chodieše.

Vzvědě, že papež z Mediolána rodem bieše

a tehdy lepšie mediolanské měščany u sebe jmieše.

Ciesař s papežem počěsta sě hněvati,

papež nerodí ciesařě koronovati.

Bračislav tú válkú počě vesel býti,

a je sě papežových přátel bíti.

Tu sě je svého strýce mstíti,

a’ž chtieše i papeže zabiti.

Papež k svatému Petru v kostel uteče,

kněz Bračislav po něm poteče,

i káza kostel vybiti

a v něm všě Vlachy zbiti.

Kováňský pán ten kostel vybi,

a ten prvý v kostele liudi vzbi.

Vlachy bez rozpači tepiechu,

až potoci krvaví tečiechu.

Tu Čechy papežě jechu,

z kostela veliké klenoty vzěchu.

Viece by byli paměti ostavili,

by byli sě krvavým dščem nevzhrozili.

I musi papež ciesařě světití

a Čechy kletvy zbaviti i rozhřěšiti.

Tehdy Ďaněl biskup snide,

a Heřman na jeho stolec vznide.