XXVI\.       

Svatá Liudmila knězěm vládieše,

dvorem v Tetíně sedieše.

Proto že svatá Liudmila

mnohu liudem bieše mila,

jedny křesťanské děti

tu řěč dachu jiej věděti

co Drahomiř umluvila,

co-li sta ta dvá jiej sliúbila.

Znamenavši svatá knieni,

co jiej zlá nevěsta miení,

je sě k smrti připrávěti,

prvé sirotkóm sliuby poplácěti.

Když v náboženstviu přěbýváše,

smrti dobrovolně ždáše,

Tuň i Komoň přijidesta,

a přěd dvorem ssedesta.

Knieni, vědúc, že ju chc’ta zabiti,

káza jima přěd sě jiti,

na své nevěsty zdravic vztáza

a jejú potřebu jima dáti káza.

Toho dne je sě zpoviedati,

smrti nábožně cakati.

Té noci ta zlá na niu komňatu vyrazista,

tu svatu knieniu závojem zadávista.

Tak ta pohany črtu sě dostasta,

a svatú Liudmilu k Bohu poslasta.