LXXXIII\.     

Ciesař Bedřich poslední snem zapovědě.

Jakž to král český brzo vzvědě,

k dvoru jede.

Tu sě mnoho kniežat snide.

Mezi jinými tu opat z Fuldy bieše,

velmi sě nastrojně jmějieše.

Ten s králem českým počě státi.

Je sě opat krále třepati,

řka: „Bych u tebe seděl blíže,

postavil bych tvój stolec níže.

Jměl by ve mně súšěda zlého,

učinil bych z tebe králíka malého.“

Ojieř hosť, když to uslyšě,

přistúpi blíz, a vzdyšě.

Vzděv na ruku brněnú rukaviciu,

puči opata po líciu.

„Věz, pope, že s králem stojíš.

Proč svú řěč tolikú strojíš?

Snad si jměl pěstúna zlého;

neučil tebe, kak rucě držěti u ctného.“

Opat, přijem ránu po líciu,

protřěv svú ruku kciciu,

do hospody ide

a viec králiu na řěč nepřijide.

Přietelé králiu dachu věděti,

že j’ho ciesař chce jieti.

Král s svými je sě raditi,

co by bylo z toho učiniti,

„že chce ciesař v Čechách a u Moravě šesť měst jmieti,

a pro ty mě chce jieti.“

Páni řechu: „Toho jesť dřiev nebývalo,

ni sě nem jesť ot kterého ciesařě to stávalo.

Tiem-li ny chce porobiti?

Než to bude, dajmy sě zbíti!

Králiu, když nemóžeš z města jeti,

slušie-ť sě hrdinsky jmieti.“

Ciesař inhed posla po krále,

král přěde-ň jide u mále.

Jiným sě káza přípravně jmieti,

řka: „Inhed chcem domóv jeti.“

Když král k ciesařovi jdieše,

plny ulice liudí oděných vidieše.

Král přěd ciesařě v komniatu jide,

Ojieř za králem v komniatu násilím vnide.

Ten v králově krzně obinut meč jmieše,

tajně u sebe nóž nosieše.

Král ciesařě za obojek je,

a nóž k hrdlu přistavuje,

ciesařiu je sě mluviti –

tehdy Ojieř je sě krále mečem brániti –:

„Ciesařiu, neb-ť jesť tuto zabitu býti,

neb mě tuto ubezpečiti,

bych mohl z města volně vyníti

a po vóli do mé země jíti.“

Ciesař musi všě sliúbiti,

což královi liubo, všě učiniti.

Král se ctiú z města vynide

a tak do svých Čech přijide.