LXXVII\.
LXXVII\.
Tehdy kněz Děpolt zličský,
jenž by nynie slul kúřimský,
nechtě kněziu Přěmyslu slúžiti,
kněz Přěmysl musi na-ň jiti.
Kněz Děpolt proti jemu vynide,
a v tom boju Děpolt snide.
Zlicov město dobré bieše,
nad ním tvrdý hrad stojieše.
Čechy přěd Zlicov přijidú
a valem u přiekop vnidú,
všickni: „Vz kúřim! vz kúřim!“ řechu;
pro to tomu městu Kúřim vzděchu.
Děpoltova čeleď do Polan jide,
tu bez mála s světa snide.
Tehdy knieni Svatava káza u Prazě most učiniti.
Kněz káza mnoho němečských kopáčóv zbíti.
Kněz u městě v okenciu stojieše,
a na město snažně hledieše.
Nali-ť z Řezna měštěnín jedieše,
jenž jemu dvěma penězma dlužen bieše.
Přěd súdem je sě na-ň kněz žalovati,
že j’mú jeho mzdy nechtěl dáti,
řka: „Táhl sem na hóru jeho kamenie!“
i ukáza mu všě znamenie.
A když to mu zaplati,
vece: „Chciu je ofěrovati
neb za ně celý den musich dělati;
pro to je bezpečně mohu Bohu dáti.
K tomu mě Němci připravichu:
mé Čechy s právem mi to učinichu.“