LXXVII\.     

Tehdy kněz Děpolt zličský,

jenž by nynie slul kúřimský,

nechtě kněziu Přěmyslu slúžiti,

kněz Přěmysl musi na-ň jiti.

Kněz Děpolt proti jemu vynide,

a v tom boju Děpolt snide.

Zlicov město dobré bieše,

nad ním tvrdý hrad stojieše.

Čechy přěd Zlicov přijidú

a valem u přiekop vnidú,

všickni: „Vz kúřim! vz kúřim!“ řechu;

pro to tomu městu Kúřim vzděchu.

Děpoltova čeleď do Polan jide,

tu bez mála s světa snide.

Tehdy knieni Svatava káza u Prazě most učiniti.

Kněz káza mnoho němečských kopáčóv zbíti.

Kněz u městě v okenciu stojieše,

a na město snažně hledieše.

Nali-ť z Řezna měštěnín jedieše,

jenž jemu dvěma penězma dlužen bieše.

Přěd súdem je sě na-ň kněz žalovati,

že j’mú jeho mzdy nechtěl dáti,

řka: „Táhl sem na hóru jeho kamenie!“

i ukáza mu všě znamenie.

A když to mu zaplati,

vece: „Chciu je ofěrovati

neb za ně celý den musich dělati;

pro to je bezpečně mohu Bohu dáti.

K tomu mě Němci připravichu:

mé Čechy s právem mi to učinichu.“