VI

Když se Oblonskij Levina zeptal, proč vlastně přijel, Levin se začervenal a měl za to na sebe zlost, protože mu nemohl odpovědět „chci učinit tvé švagrové nabídku k sňatku“, ač přijel jen a jen proto.

Rodina Levinova a Ščerbackých byly starobylé moskevské šlechtické rodiny a vždy je pojily blízké přátelské vztahy. Tento svazek se ještě utužil za Levinových studentských let. Levin se společně připravoval a společně vstoupil na univerzitu s mladým knížetem Ščerbackým, bratrem Dolliným a Kittiným. V té době často navštěvoval Ščerbacké a zamiloval se do jejich domácnosti. Snad se to zdá podivné, ale Konstantin Levin byl zamilován do domácnosti Ščerbackých, ano, do domácnosti, do rodiny, zejména do její ženské polovičky. Levin nepamatoval matku a jeho jediná sestra byla starší než on, takže u Ščerbackých poprvé poznal ovzduší staré šlechtické, vzdělané, dobré rodiny, ovzduší, o které byl ošizen otcovým a matčiným úmrtím. Obestíral si všechny členy té rodiny, zejména její ženskou polovičku, jakousi tajemnou poetickou rouškou, neviděl na nich nejmenší chybičku, ba tušil pod tím poetickým hávem nejušlechtilejší city a všemožné přednosti. Proč ty tři slečny musely mluvit obden francouzsky a zase anglicky; proč se v určitou hodinu střídaly ve hře na piano, jehož zvuky bylo slyšet k bratrovi nahoru, kde se učili studenti; proč sem chodili všichni ti učitelé francouzské literatury, hudby, kreslení, tance; proč všechny tři slečny v doprovodu m-lle Linon přijížděly v určitou hodinu kočárem k Tverskému bulváru, všechny v atlasových kabátcích, Dolly v dlouhém, Natali v polodlouhém a Kitty v docela krátkém, takže jí bylo úplně vidět pěkně rostlé nožky v napnutých červených punčoškách; proč musely v doprovodu lokaje se zlatou kokardou na klobouku chodit po Tverském bulváru – tomu všemu i mnohému jinému, co se dělo v jejich tajemném světě, nerozuměl, ale věděl, že vše, co se tam děje, je skvělé, a byl zamilován právě do tajemnosti celého dění.

Za studentských let se málem zamiloval do nejstarší Dolly, ale tu brzo provdali za Oblonského. Pak se mu začala líbit druhá slečna. Cítil jaksi, že se musí zamilovat do jedné ze tří sester, jenom se nemohl vyznat, která to vlastně má být. Ale i Natali se sotva ukázala ve společnosti, a už se vdala za diplomata Lvova. Kitty byla ještě dítě, když Levin absolvoval fakultu. Mladý Ščerbackij se dal k námořnictvu. Utopil se v Baltském moři a Levin se pak se Ščerbackými tolik nestýkal, přestože kamarádil s Oblonským. Ale když letos počátkem zimy přijel po ročním pobytu na venkově do Moskvy a setkal se se Ščerbackými, poznal, která ze tří sester je mu opravdu souzena, aby se do ní zamiloval.

Zdálo by se, že není nic jednoduššího než učinit princezně Ščerbacké nabídku k sňatku; vždyť Levin pocházel z dobrého rodu, byl spíš bohatý než chudý, bylo mu dvaatřicet; podle všeho by byl ihned uznán za dobrou partii. Avšak Levin byl zamilován, a proto se mu zdálo, že Kitty je dokonalost sama, že je nadpozemská bytost, kdežto on je pozemský, přízemní tvor, takže nemůže být ani pomyšlení, aby ostatní i ona sama uznala, že je jí hoden.

Levin strávil v Moskvě dva měsíce jako v opojení, skoro denně se vídal s Kitty ve společnosti, kam začal chodit, aby se s ní mohl setkávat, až si náhle řekl, že to není možné, a odjel na venkov.

Levinovo přesvědčení, že to není možné, se zakládalo na tom, že podle názoru příbuzenstva je asi nevýhodnou, nedůstojnou partií pro sličnou Kitty a že Kitty ho ani nemůže mít ráda. Podle názoru příbuzenstva neměl vlastně stálé, jisté zaměstnání ani společenské postavení, kdežto jeho druhové dnes, kdy mu bylo dvaatřicet, byli plukovníky a křídelními pobočníky, profesory, řediteli bank a železnic anebo přednosty úřadu jako Oblonskij. Ale on (věděl velice dobře, jak se asi jeví ostatním) byl statkář, zabývající se chovem krav, střílením sluk a stavbami, tedy budižkničemu, z kterého nic kloudného nebude a který dělá podle veřejného mínění to, co dělají neschopní lidé.

Tajemná sličná Kitty nemohla mít ráda tak nehezkého člověka, za jakého se považoval, a především nemohla mít ráda člověka tak obyčejného, v ničem nevynikajícího. Nadto jeho dřívější vztah ke Kitty, vztah dospělého k dítěti, vzniklý z přátelství s jejím bratrem – ten vztah se mu zdál další překážkou v lásce. Soudil, že nehezkého dobrého muže, za jakého se považoval, může mít někdo rád jako přítele, aby však byl milován tou láskou, jakou sám miloval Kitty, musel by být krasavec a především výjimečný člověk.

Slýchával, že ženy často mívají rády nehezké, obyčejné muže, ale nevěřil, poněvadž soudil podle sebe, neboť mohl mít rád jen krásné, tajemné a výjimečné ženy.

Avšak po dvouměsíčním samotářském pobytu na venkově nabyl jistoty, že to není chvilkové okouzlení, jaké leckdy prožíval v raném mládí; že mu ten cit nedá pokoje; že nemůže žít, dokud si nerozřeší otázku, zda bude, či nebude jeho ženou; a že jeho zoufalství je pouhým výplodem fantazie, protože nikde není psáno, že bude odmítnut. Přijel nyní do Moskvy s pevným úmyslem nabídnout Kitty ruku a oženit se, bude-li jeho nabídka přijata. Jinak… nechtěl ani domyslit, co s ním bude, jestliže bude odmrštěn.