XVI

Vronskij nikdy nepoznal rodinný život. Jeho matka byla zamlada proslulá lvice salónů a prožila ještě za muže, a zvlášť po jeho smrti, mnoho milostných románků, o kterých se všude ve vyšších kruzích vědělo.

Otce Vronskij téměř nepamatoval a byl vychován na vojenské gardové škole.

Absolvoval školu jako velice mladý, oslňující důstojník a rázem zapadl mezi bohaté petrohradské důstojnictvo. Třebaže občas chodil do vznešené petrohradské společnosti, veškeré jeho milostné zájmy se tomuto okruhu vymykaly.

Po rozmařilém a přízemním životě petrohradském poprvé v Moskvě poznal kouzlo přátelských styků s urozenou, milou a nevinnou dívkou, která si ho oblíbila. Ani na mysl mu nepřišlo, že by na jeho vztahu ke Kitty bylo něco špatného. Na plesech tančil nejvíce s ní. Chodil k nim do rodiny. Mluvil s ní, jak se obvykle mluvívá ve společnosti o všelijakých hloupostech, ale bezděčně jim dodával smyslu pro ni hluboce významného. Ačkoli jí neřekl nic, co by jí nemohl říci přede všemi, cítil, že je na něm stále závislejší, a čím víc to cítil, tím víc ho to těšilo a jeho city k ní byly stále něžnější. Nevěděl, že jeho chování ke Kitty má svůj název, že je to svádění děvčat bez vážných úmyslů a že takové svádění je jednou ze špatností, častých mezi oslňujícími mladými muži jeho druhu. Domníval se, že je první, kdo objevil takové potěšení, a s rozkoší vychutnával svůj objev.

Kdyby mohl slyšet, co toho večera říkali její rodiče, kdyby dokázal zaujmout stanovisko rodiny a zvědět, že Kitty bude nešťastná, jestliže se s ní neožení, byl by velice překvapen a nevěřil by. Nemohl věřit, že by něco, co působilo tak velké a milé potěšení jemu a zvláště jí, mohlo být špatné. Ještě tíž by uvěřil, že by se měl oženit.

Sňatek pro sebe nikdy nepokládal za možný. Nejenže o rodinný život valně nestál, ale v rodině a zejména v muži viděl podle ustáleného názoru mládeneckého světa, v němž žil, cosi cizího, nepřátelského a především směšného. Ale třebaže Vronskij netušil, o čem mluvili její rodiče, uvědomil si toho večera cestou od Ščerbackých, že tajné duševní pouto mezi ním a Kitty se dnes večer upevnilo tak silně, že už musí něco podniknout. Ale co by se mohlo a mělo podniknout, na to nemohl přijít.

Když se vracel od Ščerbackých, odnášel si jako vždy příjemný pocit čistoty a svěžesti, způsobený zčásti i tím, že celý večer nekouřil, a zároveň nový pocit; bylo to dojetí její láskou. To je ze všeho nejkrásnější, uvažoval, nejkrásnější je, že žádný z nich nic nevyslovil, ale tolik si rozuměli v té nenápadné řeči pohledů a intonací, že mu dnes řekla jasněji než kdy jindy, že ho miluje. A jak mile, prostě a především důvěřivě! I on sám si připadal lepší a čistší. Cítil, že má srdce a že je v něm mnoho dobrého. Ty hezké, milující oči! Jak řekla: a to velmi…

Ale co na tom? Nic. Je mu hezky a jí taky. A už zas přemýšlel, kde by strávil zbytek večera.

V duchu si probral, kam by mohl jít. Do klubu? Na partii beziku¹, na šampaňské s Ignatovem? Ne, nepůjde. Château des fleurs, bude tam Oblonskij, kuplety, kankán. Ale ne, toho už má po krk. Vždyť má rodinu Ščerbackých právě proto rád, že se sám polepšil. Půjde domů. Šel rovnou do svého pokoje v hotelu Dusseau, objednal si večeři, potom se svlékl, a jakmile položil hlavu na polštář, usnul pevně a klidně jako vždy.