IX

Darja Alexandrovna, v šátku, obklopena všemi vykoupanými dětmi, které ještě měly mokré vlasy, dojížděla už k domovu, když kočí řekl: „Jde sem nějaký pán, to je myslím z Pokrovského.“

Darja Alexandrovna vyhlédla kupředu a zaradovala se, neboť poznala Levina v šedivém klobouku a v šedém plášti. Šel jim naproti. Vždycky ho ráda viděla, ale nyní ji zvlášť těšilo, že ji spatří v celé její slávě. Nikdo nemohl pochopit její velikost lépe než Levin.

Když ji Levin uviděl, vynořil se mu v mysli jeden z výjevů budoucího rodinného života, jak si ho maloval ve svých představách.

„Jste jako kvočna, Darjo Alexandrovno.“

„To mám radost!“ řekla, podávajíc mu ruku.

„A přitom jste mi ani nedala vědět. Přijel mi bratr. Stiva mi už psal, že jste tady.“

„Stiva?“ tázala se Darja Alexandrovna v údivu.

„Ano, píše, že jste tady, a myslí, že mi dovolíte, abych vám byl nějak prospěšný,“ řekl Levin, po těch slovech náhle zrozpačitěl, zarazil se a už mlčky kráčel podle vozíku, lámal lipové haluzky a překusoval je. Zarazil se, protože ho napadlo, že Darje Alexandrovně nebude příjemná pomoc cizího člověka ve věcech, které měl zařídit její muž. Darje Alexandrovně se opravdu nelíbil ten zvyk Stěpana Arkaďjiče vnucovat své rodinné starosti cizím lidem. A ihned poznala, že Levin to chápe. Však také pro jeho jemné porozumění, pro jeho takt měla Darja Alexandrovna Levina ráda.

„Toť se ví, pochopil jsem,“ řekl Levin, „že to znamená jen tolik, že byste mě ráda viděla, a velice mě těší. To víte, dovedu si představit, když jste zvyklá na městskou domácnost, jak vám u nás leccos připadá primitivní, a kdybyste něco potřebovala, jsem vám cele k službám.“

„Ba ne!“ řekla Dolly. „Ze začátku jsme měli potíže, ale teď už se všecko krásně spořádalo dík mé staré chůvě,“ pravila, ukazujíc na Matrjonu, která chápala, že se mluví o ní, a vesele, přátelsky se na Levina usmívala. Znala ho, věděla, že by to byl dobrý ženich pro slečnu, a přála si, aby se dobrá věc podařila.

„Račte nasednout, my se tu smáčknem,“ vybídla ho.

„Ne, děkuji, trochu se projdu. Děti, kdo dřív?“

Děti znaly Levina velice málo, ani se nepamatovaly, kdy ho viděly, ale nepociťovaly před ním podivný ostych ani odpor, který děti tak často mívají k pokryteckým dospělým lidem a za který bývají tak často a citelně trestány. Jakákoli přetvářka může ošálit i nejchytřejšího, nejbystřejšího člověka. Ale dítě – i dítě zcela omezené – ji pozná a odvrátí se, kdyby ta přetvářka byla zastírána kdovíjak mistrně. Levin měl své chyby, ale přetvářky v něm nebylo ani dost málo, a proto mu děti projevily stejnou přízeň, jakou viděly na matce. Na jeho výzvu ihned seskočily dvě starší děti k němu a rozběhly se s ním stejně prostě, jako by byly běžely s chůvou, s miss Hullovou nebo s matkou. Lili také chtěla k němu a matka mu ji podala. Posadil si ji na rameno a rozběhl se.

„Jen žádný strach, Darjo Alexandrovno!“ řekl a vesele se usmíval na matku. „Neuhodí se ani ji neupustím.“

A při pohledu na jeho obratné, mocné, opatrné i starostlivé a promyšlené pohyby se matka uklidnila a vesele, povzbudivě se na něho usmívala.

Zde na venkově, mezi dětmi a ve společnosti sympatické Darji Alexandrovny se Levina zmocnila dětinsky veselá nálada, kterou míval často a která se Darje Alexandrovně na něm zvlášť líbila. Honil se s dětmi a učil je tělocviku, bavil miss Hullovou svou špatnou angličtinou a vykládal Darje Alexandrovně, co všecko dělá na vsi.

Když seděli po obědě sami na balkóně, začala Darja Alexandrovna o Kitty.

„Víte, že Kitty má přijet sem a zůstane u mě přes léto?“

„Opravdu?“ řekl, zrudl a rázem zavedl řeč jinam. „Mám vám tedy poslat dvě krávy? Jestli se chcete mermomocí nějak vyrovnat, můžete mi laskavě platit pět rublů měsíčně, když vám to nebude trapné.“

„Ne, děkuji vám. Už je všecko v pořádku.“

„Tak se podívám na vaše krávy, a když dovolíte, určil bych, jak mají dostávat krmení. Všecko záleží na krmení.“

A Levin, jen aby se mluvilo o něčem jiném, vyložil Darje Alexandrovně teorii mléčného hospodářství, založenou na tom, že kráva není nic jiného než stroj, který zpracovává píci na mléko atd.

Vykládal a přitom si vroucně přál uslyšet podrobné zprávy o Kitty a zároveň se toho bál. Hrozil se, že ztratí klid tak těžce nabytý.

„Ano, ale musí se při tom na všecko dohlížet, a kdo to bude dělat?“ váhala Darja Alexandrovna.

S pomocí Matrjony Filimonovny už dala své hospodářství do takového pořádku, že neměla chuť nic měnit. Ani nevěřila Levinovým znalostem zemědělství. Úvahy, že kráva je stroj na výrobu mléka, jí byly podezřelé. Myslila, že takové úvahy mohou v hospodářství jen vadit. Vše se jí zdálo mnohem jednodušší. Stačí, jak vysvětlovala Matrjona, aby Stračena a Bělka dostávaly víc píce a pití a aby kuchař neodnášel pomyje z kuchyně pro pradleninu krávu. To bylo jasné. Ale úvahy o moučné směsi a zelené píci byly pochybené a nejasné. A především chtěla mluvit o Kitty.