XVIII

Přestože celý vnitřní život Vronského byl nabit jeho vášní, jeho život vnější neměnně a nezadržitelně běžel ve starých, obvyklých kolejích společenských a plukovních styků a zájmů. Zájmy plukovní zaujímaly v životě Vronského významné místo, poněvadž měl pluk rád, a ještě víc proto, že u pluku měli rádi jeho. U pluku měli Vronského rádi, a nejen to, vážili si ho a byli na něho hrdi, byli hrdi, že ten nesmírně bohatý člověk s vynikajícím vzděláním a schopnostmi, mající otevřenou cestu k všemožným úspěchům, které mohou lichotit ctižádosti a marnivosti, pohrdá tím vším a ze všech životních zájmů si nejvíce hledí zájmů pluku a kolegů. Vronskij si byl vědom, jak se na něho kolegové dívají, a kromě toho, že měl ten život rád, cítil se povinen nezradit ustálený názor.

Rozumí se samo sebou, že s žádným kamarádem nemluvil o své lásce, nepodřekl se ani při největších pitkách (nikdy ostatně nebýval tak opilý, aby pozbyl sebekontrolu) a zacpával ústa všem lehkomyslníkům, kteří se pokoušeli činit narážky na jeho poměr. Ale přesto vědělo o jeho lásce celé město, všichni více nebo méně správně tušili, jaký vztah má ke Kareninové, a většina mladých mužů mu záviděla právě to, co bylo v jeho lásce největší obtíží, totiž význačné postavení Kareninovo, které způsobovalo, že poměr budil ve vyšších kruzích nápadnou pozornost.

Mladé ženy, které Anně záviděly a které už dávno omrzelo, že je označována za počestnou, měly většinou radost z toho, co předvídaly, a čekaly jenom, až se utvrdí obrat ve veřejném mínění, aby se na ni obořily celou tíhou svého pohrdání. Už si chystaly kousky bláta, které po ní chtěly hodit, až přijde vhodná chvíle. Lidé usedlejší a lidé vysoce postavení většinou nesli nelibě, že se chystá takový společenský skandál.

Když se o poměru Vronského dověděla jeho matka, byla zprvu potěšena – jednak proto, že podle jejích představ nic tak nekorunuje lesk oslňujícího mladého muže jako poměr s dámou z vyšších kruhů, jednak proto, že Kareninová, která se jí tolik líbila a tolik vyprávěla o svém synovi, byla přece jen stejná jako všechny hezké, pořádné ženy, jak tomu rozuměla hraběnka Vronská. Ale v poslední době se dověděla, že syn odmítl nabízené místo, významné pro jeho kariéru, a to jen proto, aby zůstal u pluku a mohl se scházet s Kareninovou. Dověděla se, že vlivné osobnosti jsou s ním proto nespokojeny, i změnila svůj názor. Nelíbilo se jí ani to, že podle všeho, co si o tom poměru zjistila, nebyl to skvělý, galantní poměr s dámou ze vznešené společnosti, jaký by schvalovala, ale nějaká ztřeštěná wertherovská vášeň – tak jí bylo řečeno –, která ho může dohnat k různým pošetilostem. Neviděla ho od té doby, co náhle odjel z Moskvy, a vzkazovala mu po starším synovi, aby za ní přijel.

Starší bratr byl s mladším bratrem rovněž nespokojen. Nepátral, jaká je to láska, zda velká, či malá, vášnivá, či nevášnivá, neřestná, či nevinná (sám, ač měl děti, si vydržoval tanečnici, a proto byl v těch věcech shovívavý). Věděl však, že se ta láska nelíbí lidem, kterým je nutno se líbit, a proto bratrovo jednání neschvaloval.

Kromě vojenské služby a společnosti se Vronskij věnoval ještě jedné věci, totiž koním, jichž byl vášnivým milovníkem.

Letos se měly konat důstojnické překážkové dostihy. Vronskij se k dostihům přihlásil, koupil si čistokrevnou anglickou klisnu a přes svou lásku byl blízkými dostihy i při vší zdrženlivosti vřele zaujat.

Dvě vášně si navzájem nepřekážely. Naopak, potřeboval se něčím zabývat, horovat pro něco, co nesouviselo s jeho láskou, aby se osvěžil a oddechl si po dojmech příliš vzrušujících.