3

Nakloň se k zrcadlu a řekni tváři v něm,
že už má na čase vytvořit jinou v krátku;
jestli teď nebude její jas obnoven,
oloupíš celý svět a zkrátíš jednu matku.
Vždyť která z krásných žen by mohla pohrdat
tvou setbou pro svůj klín, doposud neosetý?
A který z mužů by mohl mít sebe rád
tak, že by ze sebe učinil hrob svých dětí?
Ty sám jsi zrcadlem své matky, jež v tvé tváři
nachází líbezný květen svých mladých let;
tak i ty uvidíš vzdor vráskám okny stáří
tento svůj zlatý věk v dětech se navracet.
          Jestli chceš ale žít, aby tě zapomněli,
          pak zemři neženat — a zemřeš navždy celý.