144

Dvě lásky v srdci mám k štěstí i k zoufalství,
jako dva přeludy jdou nabádavě se mnou:
ten lepší duch je muž, který se jasně skví,
ten horší jedna z žen s tváří jak uhel temnou.
Aby mne zavedl co nejdřív do pekla,
ten ďábel pokouší anděla, zda mne zradí,
a rád by udělal ze světce ducha zla,
tím že jej, čistého, svou kalnou krásou svádí.
Zdali se však už stal můj dobrý anděl zlým,
o tom já doposud nevím nic bezpečného;
že ale odešli spojeni přátelstvím,
mám strach, že první z nich je v pekle u druhého.
          Leč pravdu nepoznám, budu žít v pochybách,
          až mého anděla spálí můj ďábel v prach.