129

Mrhání ducha v tmách hanebné marnosti,
to je chtíč při činu; a než chtíč uzrá v čin,
zrazuje, zabíjí, chlemstá krev, chystá lsti,
divoký, zvířecí, ukrutný, plný vin;
sotvaže ukojen, odporný jako zlo,
bezhlavě hledaný, a sotva jsi ho měl,
bezhlavě prokletý jako to vnadidlo,
hozené, abys je spolkl a zešílel;
šílený, loví-li, a dopadne-li, též,
zuřivý, pokud měl, má, chce mít svoji věc,
rozkoš, když ochutnáš, bolest, když dopiješ,
blahý sen z počátku, pustý mam nakonec!
          To všechno každý ví; nikdo však nedovede
          nevstoupit do ráje, který v to peklo vede.