60

Jak vlna za vlnou, jež k břehům v dálce plyne,
jdou naše minuty vstříc konci — děsný let!
Za ty, jež minuly, se hrnou stále jiné
a všechny řítí se ve věčném spěchu vpřed:
jednou se narodíš a spatříš světlo světa,
lopotně dozráváš — a ani’s nedozrál
a už ti hrozí pád, tvou slávu zlomí léta
a Čas ti uloupí vše, co ti kdysi dal.
Čas protkne jako meč kvetoucí snítku mládí
a hlodá na všem, co urodí zemský sad,
i kráse vyhloubí do čela vrásky kradí
a jeho kose nic nemůže odolat.
          Jen můj verš odolá — a navzdor zpívá dál
          pro věky budoucí na tebe chválu chval.