136

Jestli ti duše snad mou blízkost vyčítá,
řekni jí, slepé, že nejsem nic než tvé přání;
a přání k tobě smí, to přece duše zná;
aspoň to z lásky splň mé lásce, sladká paní.
Tvé přání naplní poklad tvé lásky navždy;
proto je naplň ty přáními — a též mým.
U věcí, které jsou tak velké, to ví každý,
jedno se jako nic ztratí v tom ostatním.
I když ti uprostřed ostatních sotva chybím,
musíš mne přece jen počítat mezi své;
měj mne za pouhé nic, jenom když se ti zlíbí
mít to nic za něco sladkého pro sebe.
          Měj ráda alespoň mé jméno bez ustání —
          a máš tím ráda mne, protože značí přání.