123

Ne, Čase, nechlub se, že se já měním taky:
i když se zvedají tvé věže sebevýš,
ani to není nic nového pro mé zraky,
i to tu bývalo, i to je staré již!
Žijeme krátce, a proto se nám zdá divem
vše, co nám vydáváš za pomník z dávných čas,
a třebaže jsme už slyšeli o tom dříve,
říkáme, že by to nebylo, nebýt nás.
Pro mne však nejste, ty a tvoje letopisy;
nežasnu nad tím, co má nebo míval svět;
vždyť všechno, to, co je, i to, co bylo kdysi,
je zdání, kterým nás šálí tvůj věčný let.
          Jen to, co přísahám, je pravda v každé době:
          že věrný zůstanu vzdor hrobu i vzdor tobě!