131

Tak panovačná jsi vůči mně — jako ti,
jimž krása vdechuje pýchu a ukrutnost,
protože dobře víš, že já tě zbožňuji,
žes pro mne nejdražší a nejkrásnější skvost.
Jiní však říkají — a vídají tě též —
že pro tvář, jak máš ty, se láskou nevzdychá;
nemám dost smělosti říci jim: „To je lež,“
ač si to přísahám sám sobě do ticha.
A že to pravda je a že já nejsem lhář,
stvrzují tisíckrát mé vzdechy a můj žal,
který mám, kdykoli pomyslím na tvou tvář:
já jsem tvou černou pleť vždy nejvíc miloval.
          Na tobě není nic černého — krom tvých činů;
          ty na té pomluvě mají však hlavní vinu.