9

To máš strach, aby tu jednou snad neplakala
po tobě vdova, že trávíš svůj život sám?
Ach, celá země by jako ta vdova štkala,
kdybys měl zemřít a potomstvo nedat nám.
Celá zem pohřbila by v tobě svého muže,
plačíc, žes nenechal jí obraz po sobě,
zatím co skutečná vdova se v duchu může
vždy v dětech navracet k mužově podobě.
Všechno, co na světě proplýtváš marnotratně,
jen změní místo a svět se tím těší dál;
leč mrhat na světě krásou, to skončí špatně,
a kdo jí neužil, navždy ji proplýtval.
          Zbla lásky k jinému nemůžeš v prsou mít,
          když chceš sám sebe tak hanebně zavraždit.