106

Když v dávných kronikách s listy už zežloutlými
čítávám popisy těch starobylých reků
a krásu krášlící ty staré sladké rýmy
ve chvále mrtvých dam a knížat starých věků,
vidím v těch oslavách největších skvostů krásy,
těch sladkých dlaní, rtů, očí a jasných tváří,
jak onen starý brk chtěl pro budoucí časy
vyjádřit právě tu krásu, jež z vás teď září.
Ty všecky chvály však jsou jenom předpovědí
věku, v němž žijeme, a předvídají vás;
že však jen tušily, co nyní všichni vědí,
nemohly postačit k slavení vašich krás.
          My zas, kdo můžeme vás vidět neustále,
          máme zrak k úžasu, ale ne slova k chvále.