7

Pohlédni k východu: když zvedne sladká zář
svou hlavu z plamenů, oči všech pozemšťanů
vzdávají hold, že zas vysvitla její tvář,
a zrakem koří se majestátnímu ránu.
A když se vyšvihne na stoupající sráz
vysoké oblohy jak mládí vprostřed květu,
pohledy lidí dál vzývají její jas
a dál ji sledují na jejím zlatem letu.
Ale když začne pak jak stáří na voze,
který už nemůže, vrávorat zvolna ze dne,
na její pomalý pád oči k obloze
už nikdo s obdivem jako dřív nepozvedne:
          tak i ty zahyneš, až půlden opustí tě,
          pominut pohledy, když nebudeš mít dítě.