40

Má lásko, vezmi si mé lásky všecky již
a řekni, oč máš víc, nežli jsi dosud měl?
O žádnou skutečnou lásku, vždyť, lásko, víš,
že jsem ti předtím už dal všechno, co jsi chtěl,
jestli snad kvůli mně mou lásku miluješ,
potom tě nebudu kárat, žes mi ji vzal;
buď ale pokárán, jestli jen z choutky chceš,
čím bys pak svévolně hned zase pohrdal.
Já ti však odpouštím, ty sladký zloději,
ač jsi mi uloupil poslední, co jsem měl,
třebaže bolí vždy — to láska dobře ví —
víc křivda od milých nežli zášť nepřátel.
          Ty krásný hříšníku, na němž i zlo se skví,
          třebas mne zab tím vším, jen budme přáteli!