99

Raný květ fialky já vyplísnil jsem přísně:
„Ty sladký zloději, kdes vzal ten vonný dech,
ne-li mé lásce z úst? A purpur, jenž se pyšně
rozlévá na těch tvých měkkých a hebkých rtech,
sis v modři jeho žil obarvil bezostyšně!“
Lilii káral jsem, že okradla tvé dlaně,
majorán s poupaty, že oloupil tvůj vlas;
a růže na trní se chvěly ulekaně,
ta hanbou nachová, ta hrůzou bílá zas;
třetí, jež nebyla červená ani bílá
a kradla u obou, loupila u tvé vůně;
leč za to lupičství, byť sebesladší byla,
ji na smrt užírá mstivý červ v jejím lůně.
          Tisíce květů jsem viděl, leč plátky všech
          u tebe ukradly buď barvu nebo dech.