48

Co jsem se nastaral, když jsem měl odejet,
abych dal pod zámek i každou tretku v domě
a skryl ji v bezpečí před rukou zloděje
tak, aby zůstala k užitku jenom pro mě.
Ale ty, před kterým jsou tretkou i mé skvosty,
ty, moje útěcha a nyní moje strast,
ty, poklad pokladů a cíl mé horoucnosti,
zůstal jsi na pospas každému, kdo jde krást.
Tebe jsem nezamkl v pražádné pokladnici,
krom té, z níž odešels, ač tě tam cítím dál,
krom schrány, kterou je moje hruď milující,
kam smíš a odkud smíš, kdykoli by sis přál.
          Leč ani tam tě nic, bojím se, neuhlídá —
          vždyť pro takový skvost se i ctnost na lup vydá!