148

Co mi to za oči do hlavy vložila
Láska, že nevidí skutečnost, jaká je!
Anebo vidí-li, kam prchla soudnost má,
že vše, co zahlédnu, falešně zkresluje?
Je-li tak krásné to, co mámí oči mé,
proč říká celý svět, že tomu není tak?
A není-li, což už to nedokazuje,
že oči lásky jsou horší než lidský zrak?
Jak jinak také, ó, jak může věrný být
zrak dávno ztrhaný čekáním, slzami?
Žádný div, že jsem se mohl tak omýlit —
i slunce nevidí, dokud se mračna tmí.
          Ó Lásko proradná, slzou’s mne oslepila,
          můj dosud dobrý zrak, abys své chyby skryla!