69

Na tom, co z tebe zde vidí svět, není vady,
kterou by mohlo chtít snad srdce zlepšovat;
to přece říkají všechny rty z duše rády,
to ani nepřítel nemůže neuznat.
Tak se tvůj vnějšek skví korunou vnější chvály;
jenomže tytéž rty, jež tě tak vynesly,
pojednou do svých chval nový tón přimíchaly,
protože pronikly hloub, než kdy oči šly.
Nahlíží do krásy tam uvnitř ve tvém středu
a podle činů tvých soudí i o duši;
a jejich myšlenky — na rozdíl od pohledů —
dávají skoupě tvé růži puch lopuší.
          Proč však je v neshodě tvůj dech s tvým pohledem?
          Nejspíš to bude tím, že se teď dáváš všem.