100

Kdepak jsi, Muso, že takový dlouhý čas
nemluvíš o tom, co ti dává všechnu sílu?
Nemrháš ty svůj žár a nekalíš svůj jas
v bezcenných písničkách a v nedůstojném dílu?
Vrať se, ty nedbalá, a nahraď nastokrát
v důstojných slokách čas tak bídně promrhaný;
a zpívej pro toho, kdo má tvou píseň rád
a dává podobu i obsah tvému psaní.
Vstaň, líná, pohlédni mé lásce do tváří,
zdali už rozryl Čas vráskami její krásu;
a jestli ano, slož satiru na stáří,
ať je všem pro posměch to pustošení Času.
          Oslav mou lásku dřív, než ji Čas navždy skosí;
          jenom tak předstihneš zlý úder jeho kosy.