31

Tvá hruď je vzácnější o to, že uvnitř zní
srdce všech, které jsem za mrtvé pokládal;
a láska vládne tam se vším, co patří k ní,
se všemi, které jsem do hrobu v duchu dal.
Kolik jen svatých a smutných slz do dneška
mi z očí vyloudil můj zbožně věrný cit
jako daň zemřelým, kteří mi, jak se zdá,
odešli, aby se do tebe mohli skrýt!
Tys hrob, v němž pohřbena má láska nyní dlí
uprostřed památek na dávné přátele,
kteří ti dali vše, co ze mne mívali —
a tak co bývalo mnohých, je dnes jen tvé:
          já vidím tváře všech milených ve tvé kráse,
          a ty sám, součet všech, máš všechno moje zase.