101

Čímpak chceš odčinit, ó Muso zlenivělá,
to, že už nepíšeš o krásné věrnosti?
Vždyť věrnost s krásou vždy na milém závisela,
zrovna tak jako ty — a právě to tě ctí!
Mluv, Muso! Nebo snad chceš na to odpovídat:
„K čemu je věrnosti barva, když má své dost?
A kráse líčidlo, jež jí má věrnost přidat?
Což není pravá ctnost i bez všech příkras ctnost?“
Chceš mlčet, protože nepotřebuje chvály?
To není omluvou: na tobě závisí,
přečká-li zlatý hrob, kam by ho pochovali,
a dočká-li se chval věků, jež dosud spí.
          A proto, Muso, piš! A já tě naučím,
          jak ho zde uchovat tak, jak jej nyní zřím!