62

Hřích sebelásky se zmocnil mých pohledů,
mé celé duše a každé mé částečky;
a léku na ten hřích, léku už nenajdu,
tak mi ta posedlost hluboko v srdci tkví.
Má tvář mi připadá nejhezčí na zemi,
a můj vzrůst nejlepší, a má ctnost nejvyšší,
a mám-li ocenit sám sebe, zdá se mi,
že moje hodnota vše stokrát převýší!
Když ale v zrcadle vidím svou tvář, ten vrak,
věkem už zežloutlou, zrytou a ztrhanou,
čtu tu svou marnivou lásku zas naopak;
tak sebe milovat bylo by pohanou!
          To tebe, ty mé já, jsem slavil pod svou tváří
          a tvými půvaby nalíčil svoje stáří!