111

Štěstěnu kárejte za všecko, co se stalo,
to božstvo vinu má, ach, za každý můj hřích
tím, že mi pro život dalo tak strašně málo —
žít pro dav; je pak div, že jsem jak jeden z nich?
A tak cejch hanby už nesejde z mého jména
a má tvář ztrácí se v nánosu cizí špíny
jak ruka barvíře barvami potřísněná.
Ó, mějte útrpnost, dovolte mi být jiný —
a budu pokorně pít každý, každý lék
proti své nákaze, než celého mne stráví,
za sladký budu mít nejtrpčí pelyněk,
dvojí trest přijmu rád, abych byl zase zdravý.
          Nuž mějte útrpnost, drahý, a věřte mi:
          už vaše útrpnost mne opět uzdraví.