113

Co jsem vás opustil, mám oči v duši jen
a skutečný můj zrak, který mé kroky řídí,
už přestal pracovat a zpola oslepen
po pravdě nevidí, i když se zdá, že vidí;
nedává myšlenkám jediný jeden vjem
ptáčete, květiny či tváře, které vídá,
a duše netuší, co se to míhá v něm,
a on sám ani to, co spatří, neuhlídá;
ať vidí nejhrubší či nejjemnější tvář,
nejhorší stvůru či nejsladší něhu čísi,
horstvo či oceán, noční tmu, denní zář,
havrana, hrdličku, všem dává vaše rysy:
          neschopna jiného a plna krásy vaší
          má věrná duše tak nevěru v oči vnáší.