98

Daleko od vás jsem byl v oněch jarních dnech,
kdy duben pyšnil se svým pestrým oděním
a všemu na světě zas nové mládí vdech,
takže i Saturnus se smál a tančil s ním.
Však ani ptačí zpěv, ani ten sladký květ
vždy jinak zbarvený a jinak vonící
mne tenkrát nepřiměl o létě vyprávět
a z lůna jara si natrhat kytici;
nestál jsem s úžasem nad krásou lilií,
nechválil temný nach, kterým se růže rdí,
vždyť jejich jas a tvar jsou jenom kopií,
kreslenou podle vás, pravzoru přírody.
          Já, od vás daleko, se cítil prostřed zimy
          a jen jak se stínem vašich krás hrál si s nimi.