39

Jak mohu opěvat, můj drahý, se ctí tebe,
když ty sám nejsi nic nežli můj lepší díl?
Co mi to přinese, když budu slavit sebe?
A koho jiného bych v tobě oslavil?
Už proto musíme žít život odděleně
a naší lásce vzít příjmení nedílné,
abych ti mohl dát — tím, že se rozejdeme —
všecko to, co zde je po právu jenom tvé.
Ach, jaké soužení bys bylo, odloučení,
kdyby tvé hořké dny nám sladce nedopřály
trávit čas v myšlenkách a v láskyplném snění,
jež naše myšlenky a čas tak sladce šálí,
          a kdybys milého vždy nedělilo v dva:
          v toho, kdo prchá, a v toho, kdo setrvá!