28

Jak se mám navrátit k své dávné veselosti,
když jsem i o blaho spánku teď oloupen?
Když mne z té tíhy dne ani noc nevyprostí,
když můj den tíží noc a mou noc zase den?
Třebaže na sebe nevraží bez ustání,
tady si podaly ruce a mučí mne —
den tou svou námahou a noc zas nářkem na ni:
čím víc se namáhám, tím dál jsem od tebe.
Abych si získal den, říkám mu o tvé záři,
která mu dává jas, když nebem mraky jdou;
a stejně lichotím i noci s temnou tváří,
že zlatíš večery, kdy hvězdy nevzplanou.
          Leč den mne každý den dalšími strastmi mučí
          a noc mi každou noc dává žal ještě prudší.