117

Ach, jen mne obviňte, že jsem tak skrblil tím,
čím jsem měl splácet dluh za vaši velkou lásku;
že jsem už zapomněl na cit, jenž je mi vším
a jenž mne den co den poutá stem pevných svazků;
že jsem se stýkával s lidmi, v nichž není nic,
a dával světu v plen, co jste vy draze platil;
a že jsem napínal plachty všem větrům vstříc,
takže mne odnesly, až jsem vás s očí ztratil.
Pište mi k tíži mou svéhlavost a můj klam
a ke všem jistotám připište podezření;
dejte mne za terč svým hněvivým myšlenkám,
jenom mne nesrazte v procitlém záští k zemi.
          Já na svou obranu uvádím, že jsem v skrytu
          tím chtěl jen zkoušet ctnost a stálost vašich citů.