118

Tak jako jitříme ostrými omáčkami
své patro, chceme-li lepší chuť k jídlu mít,
jako si děláme purgací nemoc sami
a snažíme se tím nemoci předejít,
tak i já, plný vás, slasti, jež nenasytí,
jím teď jen palčivé pokrmy den co den
a chorý blahem jsem poznal, že není zbytí —
musím se rozstonat, než budu nemocen.
Jenomže předbíhat nemoci, která není,
taková chytrost je v lásce zlým omylem:
uvrhla zdravého v nemoc a utrpení,
když chtěla přebytek dobrého léčit zlem.
          A tak jsem pochopil, v čem tady pravda je:
          kdo vámi churaví, toho lék zabije!