41

Ty milé poklesky, k nimž tě tvá volnost svádí,
když někdy na chvíli tvé srdce opustím,
sluší tvé kráse a sluší tvému mládí,
vždyť pokušení jde za tebou jako stín.
Jsi něžný — a tak jsi předmětem mnohých snění,
jsi krásný — a tak jsi obléhán ze všech sil;
když žena zatouží, kdo narozený z ženy
ji příkře opustí, aniž se podrobil?
Proč ses však nevyhnul, ó běda, mému domu
a nepokáral včas bloudící krásu svou,
která tě v mladistvém blouznění vede k tomu,
že rušíš dvojí slib věrnosti najednou:
          ten její, tím že ji tvá krása odvádí,
          a ten svůj, tím že mne tvá krása podvádí.