81

Snad já vám budu psát náhrobní nápis jednou,
snad vy žít budete a mne už pojme hrob;
na vás však vzpomínky zde nikdy nevyblednou,
zatím co já se, žel, propadnu beze stop.
Vy, vaše jméno zde bude žít věčnou slávou,
já, jednou pochován, zemru pro paměť všech;
mně může země dát jen rov zarostlý trávou,
pro vás je připraven stán v lidských pohledech.
Váš pomník je můj verš, jejž budou pročítati
oči těch, kteří jsou přikryti dosud tmou,
a tak vám jazyky budoucích život vrátí,
až ti, co dýchají, už dýchat nebudou:
          jen vy — mou zásluhou — budete dýchat dál
          ústy, jež vysloví, co jsem já o vás psal.