79

Dokud jsem o pomoc tě prosil jenom já,
tvá krása krášlila všechna jen moje rýmy;
teď však můj zvučný verš hyne a upadá,
má Musa, nemocná, uhýbá před jinými.
Já vím, má lásko, vím, že o tobě by měl
daleko vzácnější básník psát ve své práci;
však to, co o tobě tvůj pěvec vymyslel,
to ti jen uloupil — a nyní ti to splácí.
Zdobí tě ctností — a přitom to slovo vzal
ze tvého chování; připisuje ti krásu —
a přitom našel ji v tvé tváři: z jeho chval
nezáří nic než to, co září ve tvém jasu.
          Proto mu neděkuj za jeho veršíky:
          vždyť je to jeho dluh, jejž i tak platíš ty.