36

Je to tak, věř, my dva musíme být zas dva,
ač naše nedílná láska je pouze jedna;
a tak tu poskvrnu, jež na mně ulpěla,
ponese bez tebe už jen má hlava bědná.
Naše dvě lásky jsou jen jeden a týž cit,
i když nás v životě dělí tak mnoho strastí,
jež sice nemohou moc lásky oslabit,
ale přec kradou jí nejlepší chvíle slasti.
Proto se nebudu už nikdy k tobě znát,
aby můj žalný hřích nesnížil tvoji cenu;
a ty též nesmíš mne veřejně poctívat,
kdybys tu poctu měl ubírat svému jménu.
          To ale nedělej; vždyť já tě proto chci,
          že dokud jsi můj ty, je můj i kus tvé cti.