22

Zrcadlem nedám se přesvědčit o svém stáří,
dokavad ještě ty a mládí jedno jste;
ale až uvidím spár času na tvé tváři,
pak poznám, že mé dny smrt brzy skoncuje.
Vždyť všechna spanilost, halící tebe jemně,
je jenom krásný šat, pod nímž mé srdce zní,
jež v tobě spočívá — tak jako tvé zas ve mně:
jak mohu tedy já být starší nežli ty?
Proto dbej na sebe, snažně tě, milý, prosím,
tak jako o sebe já kvůli tobě dbám,
abych tvé srdce, jež zde ve svých prsou nosím
jak chůva robátko, vyrval všem nehodám.
          Nemysli, že ti je dám, až bys moje ztratil:
          dals mi je, ale ne, abych ti je zas vrátil.