90

Tož chceš-li, nenáviď mě, teď je k tomu čas,
když se už proti mně postavil celý svět,
spolči se se zlobou osudu, znič mne, sraz,
a neodkládej to pro příští příval běd;
ach, nestůj v záloze, až bude poražen
žal, jejž má srdce teď a jemuž prchá již,
po noci s vichřicí nedávej v dešti den
a zasaď najednou úder, jejž zamýšlíš.
Chceš-li mne opustit, pak neotálej s tím,
až si ty trpkosti, jež mám dnes, odbudu,
ale přijď útokem: alespoň okusím
nejdřív tu nejhorší ze všech ran osudu.
          A všechno, co se mi dnes utrpením zdálo,
          bude mi připadat, až ztratím tebe, málo.