72

Aby vás jednou svět nenutil vyprávět,
čím jsem si zasloužil, že jste mne miloval,
až umřu, miláčku, zapomeňte mne hned,
vždyť ve mně není nic, o co by někdo stál;
ledaže byste vy zbožnou lží udělal
pro mne víc než já svou zásluhou nakonec
a na mne mrtvého navěšel více chval,
než by mi přiznala pravda, ten lakomec:
aby váš věrný cit neměli za faleš,
až byste kvůli mně chtěl o mně šířit klam,
nechť s mými ostatky pohřbí mé jméno též,
aby už nežilo k hanbě mně ani vám.
          Neboť já cítím stud, že nedovedu víc,
          a vy se styďte též, že máte rád mne — nic!