140

Buď moudrá, jako jsi ukrutná; nemuč stále
mou němou pokoru přílišným posměchem;
nebo mi bolest dá rty a ty nenadále
poví, co vytrpím tím nelítostným jhem.
Smím-li tě poučit, má lásko, pak máš lépe
říkat mi o lásce, i když je konec s ní,
tak jako s nemocným, u něhož smrt už klepe,
hovoří lékaři útěšně o zdraví.
Vždyť kdybych v zoufalství zešílel znenadání
a ve svém šílenství pak tebe pomlouval,
svět je tak šílený a tak rád věří lhaní,
že by i pomluvám šílence víru dal.
          Abychom se těch běd oba dva vystříhali,
          buď aspoň zraky zde, když už jsi srdcem v dáli.