76

Proč jsou mé verše tak chudé na novou krásu,
pročpak jim chybí vzruch a stále nový dech?
Pročpak se nepídím — abych šel s duchem času —
po nových způsobech a zvláštních obratech?
Proč píšu o jednom jediném stále znova
a dávám myšlenkám týž dávno známý šat,
takže je patrné z každého mého slova,
od koho pochází a kdo je mohl psát?
Ó vězte, že já vždy jen o vás píšu, sladký,
a vy a láska jste můj námět dál a dál;
umím jen ze starých slov skládat nové řádky
a dávat poznovu, co jsem již dávno dal.
          Slova mé lásky jsou jak slunko na nebi,
          každý den staré a přece zas nové vždy.