134

Tak, teď jsem přiznal už, že je tvůj, moje milá,
a já sám v zástavě tvé vůle tady zbyl;
ale ať propadnu, jen kdybys navrátila
za to mé druhé já, abych se utěšil.
Ty ho však nevrátíš a on se nevyprostí,
je příliš šlechetný a ty zas hltavá;
on se však podepsal jen pro mne z laskavosti
na úpis, který ho nyní tak spoutává.
Vymáháš nároky, které ti krása dává,
ty krutá lichvářko, jež nemáš nikdy dost,
a stíháš přítele pro můj dluh cestou práva,
až mi ho nakonec vzala tvá chamtivost.
          Tak jsem ho ztratil, žel; jako já tvým se stal;
          zaplatil celý dluh — já však v něm vězím dál!