32

Jestliže přežiješ ten vytoužený den,
až Smrt, ten chrt, můj prach posbírá do uzlíku,
a jednou náhodou zavadíš pohledem
o tyto veršíky po mrtvém milovníku,
srovnej je s pokrokem, jenž se stal mezitím,
a přes to, že je už předstihnou jiní svými,
nech si je — pro můj cit, ne snad pro jejich rým,
jenž bude zastíněn daleko šťastnějšími.
A potom kéž bys chtěl si s láskou pomyslet:
„Kdyby můj přítel žil a zrál, jak zraje čas,
i jeho láska by přinesla lepší květ
a pak by v šiku těch nejlepších kráčel zas.
          On však už nežije a jiní došli dál:
          ty čtu pro jejich sloh — a jej, že miloval.“