67

Ach, proč má uprostřed nákazy tady žít
a zdobit bezbožnost svou vzácnou přítomností?
Pročpak má z něho hřích vždy tolik výhod mít
a přikrašlovat se dál jeho společností?
Proč mají obrazy jeho vzhled falšovat
a loupit mrtvý zjev na jeho živé tváři?
Proč se má ubohá krása vždy znovu ptát
po růži ze stínu, když v něm ta pravá září?
Proč má žít teď, když je Příroda žebrákem
a nemá ani krev, která se v žilách rdívá?
Vždyť už jí nezbývá nic než to, co je v něm:
ač pyšná na mnohé, teď je jen z něho živa.
          Jeho si schovává jako vzor pokladů,
          jež měla za dávných a mnohem lepších dnů.